„Přál bych si kdyby každá narozená nevinná duše měla takovýto kufříček, do kterého mu dobří lidé od začátku jeho bytí budou dávat vzpomínky, zážitky, fotografie či talismany. Aby po čase, třeba se svými náhradními rodiči mohli děti, a to i  přesto, že jejich osud mohl vypadat smutně a nelítostně, zjistit, že jsou na světě chtěné, že mají svou hodnotu, že na nich někomu od začátku záleželo a dosud záleží. Je možné si povídat o jejich narození, o prvních fotografiích, hračkách, představovat si jaké to bylo.... Kéž by takové kufříčky byly v době, kdy jsme s ženou adoptovali naše 3 děti. Přišly k nám s očkovacím průkazem, erárním oblečením a pár fotkami, které byly pořízeny možná pár dní před tím, než jsme si je odvezli z kojeneckého ústavu. Možná díky takovému kufříčku bychom my, většina náhradních rodičů a samozřejmě všechny děti mohli se prodírat houštinami vztahů, sebevědomím a především léčit poruchou attachmentu. Dítě má prostě svůj příběh, na kterém se dá stavět, který může růst a dále se rozvíjet, to dítě se prostě jen nevyskytlo. Martino a další, děláte neuvěřitelně záslužnou práci. Jeden kufřík může změnit sebevědomí, sebeúctu a vytvořit důvěru v lidi a dobro.“